Dušičky v Řepích

Vážení přátelé, jelikož je Malostranský hřbitov ještě v rekonstrukci, oslavíme letos Dušičky na řádovém hřbitově sester Boromejek v Řepích, a to v pondělí 2. 11. od 17 hodin. Řepský hřbitov je konglomerátem tří hřbitovů, občanského, řádového (Kongregace sv. Karla Boromejského) a bývalého vězeňského. Právě s posledně jmenovaným je spojena historie známé a proslavené ženské trestnice, kde měly milosrdné sestry duchovní dozor. O její věhlas se zasloužil slavný český loupežník Václav Babinský.
Řádový hřbitov byl zřízen roku 1884 a je místem posledního odpočinku pro Kongregaci milosrdných sester sv. Karla Boromejského od prvopočátku jejich působení v Řepích a v pražské Nemocnici pod Petřínem. Po roce 1989 zrekonstruovaly zdejší hřbitov i kapličku, ta byla následně vysvěcena a dnes se v ní slouží dušičkové bohoslužby. Předmětem našeho zájmu proto nebude slavný loupežník Babinský, ale chtěli bychom uctít památku osobnosti, spojující Malostranský hřbitov se hřbitovem Boromejek.  Touto osobností, přesahující svým významem naše hranice byl dvorní kaplan a zpovědník excísaře Ferdinanda I., P. Hermann Dichtl. P. Dichtl (1802—1877) působil v této funkci celých 15 let. Jeho zájem patřil mezinárodním vztahům, a proto chtěl zřídit v monarchii instituci podobnou pařížskému kněžskému semináři "pour les missions étrangeres", pečující o duchovní správu vystěhovalců z Rakouského císařství do Ameriky. Hermann Dichtl byl proto i přítelem a podporovatelem šumavského světce Johanna Nepomuka Neumanna (1811, Prachatice -1877, Filadelfie). Neumann působil jako misionář v USA a později se stal biskupem ve Filadelfii. Roku 1977 byl prohlášen za svatého.
P. Dichtl osobně cestoval do francouzského Nancy za boromejkami a vybral i budoucí domácí sestry, pocházející z německé Šumavy. Ty odešly do Nancy, odkud se po noviciátě vrátily zpět do Čech. Z Dichtlovy rodiny se duchovní dráze věnovalo více členů, např. jeho sestra, karmelitka Maria Aloisia/Theresia (1809-1891), či  Klementine Zaunmülerová, generální představená pražských boromejek. Svá poslední léta dožil P. Dichtl v Praze pod Petřínem u Milosrdných sester Boromejek, jejichž řád byl 1837 uveden do Čech jeho zásluhou a zásluhou mecenáše Aloise Klaara. Zemřel 8. dubna roku 1877 a tři dny nato byl pochován na „hřbitově v Košířích“. Po zrušení Malostranského hřbitova na něm v souvislosti se zrušením řádové hrobky Boromejek proběhla 23. dubna 1892 exhumace, při které byl P. Dichtl spolu s P. Schönem a matkou Terezií Helvigovou, první představenou řádu, převezen do Řep. Další exhumace z hrobky boromejek proběhla v roce 1905 (celkem 177 sester a dva kněží).