Heraldické památky Malostranského hřbitova

Malebný Malostranský hřbitov se nachází nedaleko rušné křižovatky Anděl na rozhraní pražských čtvrtí Smíchov a Košíře. Přestože jej v dnešní době svírají dvě rušné tepny (ulice Plzeňská a Vrchlického), představuje oázu klidu uprostřed velkoměsta. Ve stínu starých stromů zde odpočívají význační představitelé osvícenství a národního obrození jako Ignác Cornova, Jakub Tandler, Gustav Pfleger Moravský, či Václav Pešina z Čechorodu, významní architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové, Antonín a Václav Mánesovi, Adolf Kosárek a Vincenc Morstadt, či generace přátel a ctitelů díla W. A. Mozarta: František X. Dušek a Josefína Dušková, Jan Vitásek či Václav Tomášek.

Nejnavštěvovanějším místem hřbitova je však náhrobek nejmenší, dětský. Patří „svaté holčičce“, zřejmě Aničce Degenové, zemřelé ve věku 3 či 5 let. O životě holčičky samé mnoho nevíme. Možná byla dcerkou malíře Kristiána Rubena a říká se, že zemřela po pádu z okna. Jisté však je, že si získala srdce dětí z širokého okolí. Legendu o svaté holčičce zpracoval František Kožík ve stejnojmenné knize vydané v roce 1943, tedy v jednom z nejtěžších období českých zemí. Její příběh dodával odvahu a inspiroval k nezištné pomoci druhým.

Hrdinka příběhu Aninka Rubínová se měla narodit do rodiny nemajetného hudebníka žijícího za Újezdskou bránou. Její příchod na tento svět provázely zvláštní okolnosti. Na nebi se ukázala veliká hvězda, u Rubínů v květináčích náhle rozkvetla všechna poupata, i staré suché větve na zahrádce se obalily květy, zněla hudba tisíce harf. 

Aninka byla již od malinka velice hodné dítě. Neplakala, s každým se ráda podělila o své hračky, neznala lež. Navštěvovala také nemocné děti, aby je potěšila vyprávěním pohádek či jim jinak pomohla.  „Když viděla, že má nemocné dítě hlad, nebo že trpí nedostatkem, ani chvíli nepřemýšlela, běžela k nejbližším dveřím a zatloukla na ně… jednou žádala mouku, jindy ovoce, po třetí prosila o teplejší houni nebo o peřinku pod hlavu“. A lidé ani nevěděli proč, ale jejím prosbám vždy vyhověli. Za to, jak obětavě se starala o druhé, si Aninka vysloužila přezdívku „svatá holčička“. 

Jednoho dne děvčátko pozorovalo z okna bouřku. Náhle prudce zavanul vítr a vytrhl jí z ruky panenku, kterou chtěla darovat chudé kamarádce. Aninka se po ní natáhla a vypadla z okna na ulici. Už jí nebylo pomoci…..

Děti však na holčičku nezapomněly. K jejímu náhrobku, zhotovenému Josefem Maxem na objednávku jistého hraběte z Velkopřevorského náměstí, nosily hračky, nechávaly tam svaté obrázky nebo Aninku prosily o pomoc. „Svatá holčička“ měla totiž i po svém úmrtí vykonat mnoho dobrodiní. Zachránila třeba život obyvatelek sirotčince pod Petřínem. Jedna ze svěřenkyň ústavu v noci utekla na Malostranský hřbitov, aby holčičku poprosila o své uzdravení. Ostatní dívky a řádové sestry se jí vydaly hledat. Mezitím do budovy sirotčince udeřil blesk a způsobil mohutný požár. Pokud by v té chvíli byly v budově, nepřežily by!

Dnes již nevíme, co je z této legendy pravda a co pouhá fikce. Jisté však je, že až do poloviny 20. století nechávaly děti na náhrobku kytičky a papírky se svými přáníčky. O dušičkách je pak maličký náhrobek i dnes celý pokryt svíčkami, jež na kamenné dětské tváři vytvářejí výraz klidu a míru.