V říjnu letošního roku se na naše občanské sdružení obrátila paní Marcela Dobrovská (roz. Rabochová), bydlící dlouhodobě v Austrálii, s prosbou o vypátrání hrobu jejích předků, rodiny Regner, na Malostranském hřbitově.
Na příbuzenský vztah s touto rodinou odkazovaly rodné listy několika předchozích generací, které si za protektorátu musel otec paní Dobrovské opatřit. Právě v nich se vyskytlo jméno Regner. Podle rodinných informací se mělo jednat o část větve "von Regner", ale důkaz o tom chybí.
Rodina je však se hřbitovem spojená i jinak: otec paní Dobrovské jako chlapec ministroval v kostele Nejsvětější Trojice a rád se tam po celý život vracel. Na hřbitov vodíval i svou dceru. Ta potom, během dospívání, chodila s kamarádkou za tetou, tatínkovou nejstarší sestrou, která bydlela v domě na Plzeňské ulici, takřka proti hřbitovu. Po návštěvě příbuzné pak obvykle zavítaly i na Malostranský hřbitov, jehož hluboký stín a přítmí i za denního světla jim přišly tajemné i uklidňující zároveň.
Podařilo se nám hrob rodiny Regner najít. Díky nápisu na desce (Adolf Raboch, pohř. 1878) se povedlo také prokázat příbuzenský vztah s rodinou paní Dobrovské. Pomník jsme o letošních Dušičkách nafotili a fotografie následně poslali potomkům na opačnou polokouli. Na oplátku se s námi paní Dobrovská podělila o fotografie hřbitovů v Austrálii. Přikládáme její dopis i s fotografiemi.
„Nevím, zda by někoho zajímalo, jak vypadají místa posledního odpočinku zde. Přikládám pár fotek. První jsou z hezké čtvrti Dover Heights/Vaucluse v Sydney, kde je mimochodem i sídlo českého vyslanectví.
Rádi s manželem cestujeme. Další fotografie jsme posbírali v polopoušti ve vnitrozemí, na soukromém pozemku zvaném Mount Browne. Pozemek má stovky čtverečních kilometrů a v době zlaté horečky, koncem 19. století, zde byla celá vesnice i s kostelíkem. Dnes jsou tu už jen ruiny. Místo je odlehlé a stovky kilometrů dokola je jen pustina. Tehdy neměli obyvatelé možnost objednat si kameníka, a tak jsou místní hroby velice prosté, jak je vidět na snímcích. Náhrobky, pokud jsme nějaké našli, byli většinou daleko později pořízené rodinami pozůstalých. Náhrobek s křížem a kamínky patří dítěti.
Poslední záběry jsou z usedlosti ze začátku 20. století, která je kousek od Mudgee. Je zde poměrně hodně rozšířené, že větší farmy mají svoje vlastní hřbitůvky. Rodina musí ale vždy zažádat místní úřady o povolení. Hřbitov nesmí být blízko potoka, řeky nebo jiného zdroje vody, který by mohl být znečištěn.“
Děkujeme paní Marcele Dobrovské za tento příspěvek. Máte-li podobné fotografie ze svých cest, budeme velice rádi, pokud se o ně podělíte s našimi čtenáři.
Marta Jiroudková
