Malebný Malostranský hřbitov se nachází nedaleko rušné křižovatky Anděl na rozhraní pražských čtvrtí Smíchov a Košíře. Přestože jej v dnešní době svírají dvě rušné tepny (ulice Plzeňská a Vrchlického), představuje oázu klidu uprostřed velkoměsta. Ve stínu starých stromů zde odpočívají význační představitelé osvícenství a národního obrození jako Ignác Cornova, Jakub Tandler, Gustav Pfleger Moravský, či Václav Pešina z Čechorodu, významní architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové, Antonín a Václav Mánesovi, Adolf Kosárek a Vincenc Morstadt, či generace přátel a ctitelů díla W. A. Mozarta: František X. Dušek a Josefína Dušková, Jan Vitásek či Václav Jan Tomášek.
Dominantu hřbitova tvoří honosný náhrobek posledního pasovského knížete-biskupa Leopolda Leonharda Thun-Hohensteina (1748 – 1826), majitele nedaleké usedlosti Cibulka. Po rozdělení pasovského církevního knížectví mezi Bavorsko a Toskánsko v roce 1803 odešel Thun do Čech, kde žil až do své smrti. Na své usedlosti v Košířích si nechal zbudovat rozsáhlý romantický park s rytířským hradem, čínským pavilonem a sochami s antickou tematikou. Některé z těchto staveb se dochovaly až do dnešních dnů.
Autorem monumentálního náhrobku na Malostranském hřbitově, vybudovaném podle malířské předlohy Josefa Berglera, je sochař Václav Prachner. Kovové části pomníku byly odlity v roce 1835 u Dominika Zafouka. Skulptura znázorňuje klečícího biskupa s rukama spojenýma k modlitbě. Před ním se nachází otevřená kniha, na níž spočívají biskupovy ruce. A právě tato kniha byla dle vyprávění příčinou několika tajemných událostí.
Eva Vrchlická píše o pyšné a zpupné paní Terezii, která jela z večerní slavnosti ve svém kočáře za měsíční noci kolem hřbitova. V žertu přikázala svému služebníku, aby vylezl na náhrobek pasovského biskupa a otočil mu list v kamenné knize. Sluha se však zdráhal, a tak se paní rozhodla konat sama.
Biskup vypadal v měsíčním světle jako živý. Paní se dokonce zdálo, že na ní kývá a že si i sám list otočil. S hrůzou pak nahlédla do knihy - spatřila, že biskup slouží rekviem za její duši. Vyděšená utekla ze hřbitova.
Od té doby paní chřadla. Netrvalo ani týden a bylo jasné, že její pozemské dny jsou sečteny. Ani na smrtelném loži jí však neopustila pýcha: poručila služebníku, aby biskupovi vyřídil poděkování a zavřel mu knihu před nosem!
Neštěstí mělo potkat i jednu členku filmařského týmu, který v 60. letech natáčel na Malostranském hřbitově absolventský film. Dotčená paní se z rozvernosti vyšplhala na pomník, nedbaje varování a připomínek dávné pověsti. I ona v brzké době zemřela, byť byla předtím úplně zdráva.
Rušit pasovského biskupa při modlitbě se tak určitě nevyplácí!
